Historická fakta: Velká francouzská revoluce

Ludvík XVI. svolal generální stavy do Versailles. V květnu 1789 začalo zasedání, kde počet 3. stavu byl roven počtu šlechty a duchovenstva dohromady. 3. stav chtěl řešit nejen zdanění šlechty a duchovenstva, ale i otázku způsobu hlasování (podle hlav a ne podle stavů), chtěl navíc jednat o změně absolutistického způsobu vlády.

Nakonec se Třetí stav posílený o přeběhlíky prohlásil v červnu Národním shromážděním.

Přísaha v míčovně

Král dal zavřít na znamení nesouhlasu zasedací místnost – poslanci Národního shromáždění našli otevřenou tělocvičnu – míčovnu.

Zde 20. června přísahali, že se nerozejdou, dokud nedají Francii ústavu.

Pád Bastily

Pařížané se obávali zásahu královských vojsk a znepokojovala je děla Bastily, královského vězení.

14. června lid spontánně zaútočil na Bastilu (zbraně měl z Invalidovny) a dobyl ji. Guvernérovu hlavu nosili na píce po Paříži – začátek VFR.

Francouzská vlajka přijatá za revoluce kombinuje červenou a modrou barvu Paříže a bílou krále.

„Horké léto“ 1789

Množily se útoky na zámky, poddaní pálili listiny zaznamenávající jejich povinnosti, popř. i sídla sama.

Reakce Ústavodárného shromáždění:

1) zrušení stavovský privilegií a poddanství (dávky zůstaly jako nájemné)

2) daně pro všechny (i šlechta a duchovenstvo)

3) rovnost občanů před zákonem

4) zrušení desátků

V srpnu 1789 vyšla Deklarace práv člověka a občana – obsahovala základní práva a svobody. Král musel opatření i Deklaraci podepsat a přesídlit do Paříže

Rozvržení Ústavodárného shromáždění:

Vpravo – umírnění poslanci – např. pro konstituční monarchii (generál La Fayette)

Vlevo – radikálnější – např. jakobíni – podle sídla ve zrušeném klášteře sv. Jakuba

Ústava

Ústava vyšla v roce 1971, zajišťovala dělení moci, král měl právo veta, volí jen bohatí, heslo VFR té doby bylo „Rovnost, volnost, bratrství“, byl zabaven majetek církve, emigranti se měli vrátit do vlasti, kdo se nevrátil – zabaven majetek a poprava, bude-li chycen.

Králův pokus o útěk v létě 1791 ukončil možnost vývoje konstituční monarchie. Král s rodinou byli zadrženi ve Varennes a donucen k návratu a hlídán.

V dubnu 1972 Francie reagovala na tvorbu protifrancouzských koalic a vyhlásila válku Rakousku. Nejdříve neúspěch Francouzů – nedostatek důstojníků, ti emigrovali. Dobrovolníci do armády: „Vlast je v nebezpečí.“ Ti z Marseille zpívali budoucí hymnu – Marseillaisu.

Francie republikou

Válka Francie s Rakouskem, Francie prohrává – vévoda Brunšvický varuje v Manifestu, že jestli králi (Ludvíku XVI.) něco stane „srovná Paříž se zemí“.

Povstání v Paříži v srpnu 1792 – lid dobyl královský palác, svrhl krále a uvěznil ho.

Důsledky:

Francie se stala republikou, lidu (mužům) dáno všeobecné volební právo, volby vytvořily nový parlament zvaný Konvent. Většinu v Konventu měla gironda, tedy průmyslová buržoazie.  Velké zastoupení měli jakobíni, v jejichž čele Maxmilian Robespierre.  Jakobíni požadovali královu smrt. Konvent odsoudil k smrti většinou 1 hlasu (360 proti smrti – 361 pro smrt). V lednu 1793 byl král Ludvík XVI. popraven – stať gilotinou.

Francie byla ve válce (s Rakouskem a Pruskem) a nově se Španělskem, Holandskem a VB. Francie začala s přesilou prohrávat, v zemi byl hlad. Povstání 2. června 1793 pak nastolilo vládu jakobínů.

Diktatura jakobínů probíhala skrz Výbor veřejného blaha, v čele jehož Maxmilián Robespierre.

Sedmero činů jakobínů

1) Všeobecná branná povinnost

2) Zavedli cenová maxima (aby nezdražoval chleba)

3) V ústavě všeobecné volební právo i právo na práci

4) Rozdány pozemky emigrantů

5) Mimořádné soudy, nakonec bez obhajoby

6) Dekret o podezřelých – šlechticů, kněží…

7) V říjnu 1793 popravili Marii Antoinettu.

Pád jakobínů a vláda Direktoria

Max Robespierre měl seznam úplatných jakobínů a vyhrožoval tresty (a nejmenoval!), z toho plynul všeobecný strach.

V červenci 1794 proto Robespierra zatkli a spolu s dalšími členy Výboru veřejného blaha popravili (70 popravených jakobínů).

Po pádu Robespierra nová vláda zrušila cenová maxima, zrušila všeobecné volební právo a uzavřela mír s většinou států (hlavně s Rakouskem a Anglií).

Od roku 1795 vládne 5tičlenné Direktorium a v čele je Jean Paul Barras.